LUCIE VÝBORNÁ (*1969)

moderátorka s adrenalinem v krvi

Vypadá to, že bez nějaké vzrušující akce a pohybu snad ani nemůže žít. Surfuje, jezdí na kole, běhá, leze po skalách, putuje po vysokých horách a cestuje na vlastní pěst po světě. Na cesty se vydává nejraději s dcerou Vanessou a manželem Jaroslavem Pořízem (ekonom a bývalý vícemistr světa v Sumó).

V Česku patří mezi vůbec nejpopulárnější televizní a rozhlasové moderátory, ale i v této seriózní branži jí nejsou cizí slova adrenalin, výzva nebo dobrodružství. Nedávno společně se svým kolegou překonala rekord v non stop živých rozhovorech, které odvysílali z mobilního studia na Václavském náměstí. Během 52 hodin stihli vyzpovídat 100 hostů.

To však jakoby pro ni nebylo to pravé dobrodružství. 2. července 2014 se spolu s horolezci Radkem Jarošem, Petrem Maškem, Janem Trávníčkem a Martinem Havlenou vydala na pětitýdenní expedici do Pákistánu. Cílem výpravy byla druhá nejvyšší hora světa K2 (8611 m) v pohoří Karákóram. Zájem na sebe poutal zejména Radek Jaroš, který bez kyslíku a výškových nosičů, do té doby stál na vrcholu třinácti osmitisícovek. K tomu, aby získal tzv. Korunu Himálaje, mu zbývalo zdolat ten poslední. O K2 se v minulosti již čtyřikrát neúspěšně pokusil. Pokud by se mu to na popáté povedlo, stal by se prvním Čechem a patnáctým horolezcem světa, kterému se podařilo zdolat bez kyslíku všech čtrnáct osmitisícovek.

Lucie měla odlišné ambice než horolezci, s kterými tvořila tým. Chtěla zmapovat průběh celé expedice a aktuálně podávat zprávy. Ze základního tábora ve výšce pět tisíc metrů chtěla denními vstupy zprostředkovat posluchačům Radiožurnálu pohled do života expedice.

„Chci posluchačům přiblížit realitu, ukázat, jak to na takové expedici doopravdy vypadá. Spousta horolezců je mytizovaných a heroizovaných. O některých věcech horolezci vůbec nemluví, úmyslně. Když stoupáte do základního tábora, každý ukazuje krásné štíty a výhledy, ale té cestě se říká shit road. Ne proto, že by byla špatná, ale kvůli nepořádku kolem. Nechci nikomu ubírat ani přidávat, chci ukázat, jak to vypadá v reálu. Když se tohle povede alespoň v náznaku, budu spokojená.“

Věděla, že lidé mají často zkreslenou představu o tom, jak takový výstup probíhá. Jejím úkolem nebyly vynášky do výškových táborů, ale každodenní obsluha techniky, dobíjení baterií do laptopu, foťáků, nahrávacích přístrojů, čelovek, na vytápění bot, do lampiček a mnoho dalších drobností, které v tamních podmínkách zaberou spousty času. A hlavně, vymyslet, co natočí, natočit to, nastříhat...


(sobota 22.11. Dělnický dům, 19:45 hod., LUCIE VÝBORNÁ: Z BASE CAMPU POD K2 )